In the summer Rain I.

20. february 2015 at 23:41 | Ilay
Haha tahle povídka, i když je na Kpop se mi líbí, to jak jsem ji napsala, i když ji teď poravuju po dlouhé době, vůbec si nepamatuju kdo je kdo..xDDD co se dá dělat že..xDD tahle povídka je na dvě části a je věnovaná už dlouhou dobu pro Scra-chan...:3 na její narozeniny, takže stále patří tobě zlato, po tom všem :3
Paring:Luhan/Minseok
Fandom: Kpop EXO
Varování: Shounen-ai (zatím)







Pro Minseoka to byl pátek jako každý jiný. Ráno do práce, potom z práce a nakonec si jít zařádit do nejbližšího klubu, kde na něj budou čekat jeho přátelé.
Ušklíbl se sám pro sebe, někdy svůj nudný život opravdu nenáviděl. Když ráno opouštěl svůj dům netušil, že všechno bude jinak.
***
Se sluchátky na uších mířil noční ulicí k baru, kde hrála hlasitá hudba, kde se těla svíjela v křečích a naučených pózách do hudby, která člověku prostupovala tělem.
Neuvědomoval si, že jej z povzdálí pozoruje postava, která se za ním plíží s tím nejhorším úmyslem.
Před barem schoval mobil i sluchátka a s úsměvem na rtech vešel, přesto že věděl, že jeho přátelé tam budou nechtělo se mu za nimi, tak se mezi těly proplétal a tančil do rytmu hudby. Za ním se prodíral muž a měl co dělat, aby jej neztratil z očí. Nakonec se mu jej povedlo dohnat. Silné ruce nestydatě zamířily k rozkroku Minseoka. Ten se snažil ho od sebe odtrhnout, ale muž držel pevně, křik nepomáhal, protože hudba hrála příliš nahlas.
"Ale no tak, nebraň se krasavče, užijeme si spolu." Řekl mu oplzle do ucha, které následně olízl. Minseok se odporem roztřásl a neodpovídal. Rozhlížel se po všech lidech, kteří se zde nezávazně bavili a hledal někoho, kdo by mu mohl pomoci. Až úplně vzadu v koutě seděl muž, který vypadal, že se dívá jeho směrem. Upřel na něj zoufalý pohled, zatímco se snažil vykroutit muži za sebou. Cítil na svém zadku jeho tvrdou erekci a myslel si, že se pozvrací.
Po několika marných minutých zápasení už přestal doufat, muž jej násilím táhl do zadní místnosti, kde se scházela ta nejhorší spodina ve městě. Pokud ho zatáhne tam, už mu nikdo nepomůže. Naopak, bude to ještě horší.
Kousl ho do prstu, který se dostal k jeho rtům. Muž za ním zasykl a mrštil jím o zeď.
"Promiň, kocourku, ale tohle jsme si nedomluvili." Promluvil muž rozzuřeně a chytil ho za lem trička.
"Nemyslím, že byste si vůbec něco domluvili." Řekl neznámý hlas za nimi, a když se muž co se pokoušel Minseoka znásilnit otočil, schytal jednu do obličeje.
"Měl by ses pakovat, tohle není tvůj rajón, aby sis tady dělal co chceš. Nebo se mýlím a ty nejsi z Black Fake?!" zeptal se povýšeně a ještě jednou do něj kopnul.
"Tohle ti jen tak nezapomenu!" řekl muž a pakoval se pryč.
Luhan se pak otočil na vyděšeného Minseoka a usmál se.
"Ahoj, promiň, že to tak trvalo, ale než jsem se prorval skrz ten dav, už jste mi na chvíli zase zmizeli, jsi v pohodě?" zeptal se a vřele se na něj usmál.
"Jo, jsem v pohodě, díky." Minseok měl v plánu se okamžitě od tohohle chlápka vzdálit, taky nevypadal na to, že by byl lepší.
"Já jsem Luhan." Řekl přívětivým hlasem.
Minseok se na něj otočil a podezřele si ho prohlížel.
"Minseok." Řekl jenom a už byl pryč.
***
"No tak Luhane, vyklop to, poslední dva dny chodíš, jak kdyby ti někdo vzal tvou oblíbenou hračku." Řekl Jongade a drbnul do něj. Luhan se na něj podíval a povzdechl si, na jeho srandičky zrovna dnes neměl náladu. Vlastně od té doby, co pomohl Minseokovi a on odešel nebil schopný myslet na nic jiného, vlastně ani nevěděl proč. Dokonce, když mu včera Kris zadal odprásknout toho chlápka, co už měsíc nezaplatit, skoro to nedokázal, protože mu málem zdrhnul. Nebýt Taa, který byl připravený na střeše jako sniper, tak by pláchnul.
"To máš fuk."
Chystal se k odchodu, když do místnosti vešel Kris zamrzl na místě, věděl proč tu je.
"Luhane, chci s tebou mluvit." Jeho hlas zněl celkem naštvaně. Za jeho zády se vynořil Yixing a na Luhana se usmál.
"Jo já vím šéfe, včera sem to posral, už se to nestane."Kris se na něj zamračil.
"To doufám, ale nejsem tady jenom kvůli tomu, proslýchá se, že jsi bezdůvodně napadl jednoho z gangu Black Fake."
Luhan se na Krise zamračil.
"To rozhodně bezdůvodně nebylo, ten šmejd chtěl někoho znásilnit a co sem asi měl dělat, když se ten kluk na mě tak prosebně díval."
Zatraceně sexi kluk, pomyslel si Luhan.
"Odkdy náš Luhan pomáhá bezbranným chlapců v nesnázích." Zaškaredil se na něj Jongdae.
Luhan jen protočil očima a byl na odchodu, tohle přece nemusí poslouchat.
"Požadují veřejnou omluvu." Řekl Kris.
"Tak ať si ji strčí někam, za něco takovýho se rozhodně nikdy neomluvím." S těmi slovy vyšel ze dveří a naštvaně mířil do baru.
"Yixing, mohl jsi na něj být trošku milejší." Řekl Krisovi. Ten si jen povzdechl. S Luhanem nikdy nebyla dobrá domluva, ale svoji práci dělal vždycky výborně, muselo se stát něco víc, než řekl.
"Jongdae, zjisti, co se tam stalo a kdo byl ten kluk, kterému Luhan pomohl."
Jongdae kývl na souhlas a ladným krokem vyšel z místnosti.
***
Po pár dnech na celý incident zapomněl a žil stejně nudný život jako předtím nebo si to možná jen nalhával. Pokaždé, když byl venku, rozhlížel se, jestli ho někdo nesleduje. Jeho mysl se stala paranoidní a on byl vyděšený. Co když se už příště nenajde nikdo, kdo by ho zachránil.
"Dlouho jsme se neviděli, naposledy jsi mi utekl." Ozvalo se blízko vedle Minseoka, až nadskočil. Podíval se na svého zachránce z dřívějška.
"Neměl jsem náladu se dál s někým vybavovat." Řekl trošku ostřeji než zamýšlel.
"No tak to se omlouvám, nemyslíš že bys mohl být milejší?"
Posadil se vedle něj a natáhl si nohy, aby se trošku uvolnil.
"Promiň, to je prostě můj zvyk, no ale jsem vážně rád, že jsi mi v tom klubu pomohl." Usmál se na něj.
"Dobře, tak co třeba mě pozvat za odměnu na kafe a zákusek?" Řekl to tak nenuceně, že Minseok nemohl nesouhlasit, i když se Luhan vlastně pozval sám.
"No, tak dobře." S těmi slovy vstal a bez ohlédnutí, jestli jde druhý muž za ním se vydal k nejbližší dobré restauraci kterou znal.
Ze začátku to vypadalo, že si prostě rozumět nebudou, ani jeden se neměl k tomu, aby něco řekl, i když Luhan měl tolik věcí, na které se chtěl Minseoka zeptat, nevěděl, jak na to mladík zareaguje. Nakonec riskoval a jeho čini začaly sklízet ovoce.
V kavárně spolu proseděli v družném hovoru dvě hodiny a ani jednomu nepřišlo, že to je tak dlouho, až když se jich servírka už potřetí zeptala, jestli si něco nedají. S odmítnutím Minseok jen řekl ať mu přinesou účet. Ale i když vyšli z kavárny, dál pokračovali v parku, společně se smáli a jakmile se začalo smrákat Minseok se otřásl.
"Myslím, myslím, že už raději půjdu domů, poslední dobou nemám rád chodit někam sám za tmy." Řekl a doufal, že Luhan pochopí.
"Pokud chceš, budu rád, když tě budu moci doprovodit." Usmál se a už ho táhl za ruku, aniž by si vůbec uvědomil, že vlastně neví, kde Minseok bydlí.
"Ehm... No klidně můžeš, ale můj dům je na opačném konci."
Na tváři se mu objevil pobavený výraz, když si Luhan uvědomil svoji chybu.
"Eh... Jo vlastně, já zapomněl, že ani nevím kde bydlíš, ale skvěle se mi s tebou povídá." Když to říkal, díval se mu do očí a jeho ruka stále svírala tu Minseokovu.
"Tak pojď, je to tudy." Ukázal na opačnou stranu ulice a přitom mu vykroutil svoji ruku. Když si uvědomil, že je Luhan drží, do tváří se mu nahrnula červeň a on nechápal proč. Kráčel rychle ulicí nevnímající nic se snažil vyhnat ty zvláštní myšlenky z hlavy. Neviděl trošku skleslý výraz Luhanovy tváře.
"No tak počkej, nemusíš přece tolik spěchat." Popoběhl a lehce ho bouchnul po zádech. Minseok okamžitě zpomalil a omluvně se na něj podíval.
Pak už jejich cesta probíhala mlčky.
"Fajn, tak tady bydlím." Řekl po 15 minutách chůze, když dorazili k oprýskanému panelovému domu.
"Nenech se zmást, ve vnitř to vypadá vážně hezky." Otočil klíčkem v zámku, otevřel dveře, dovnitř nevstoupil, ale otočil se zpátky k Luhanovi.
"Vážně, tak to doufám, že mě pozveš." O krok zkrátil vzdálenost mezi nimi.
"Možná, ale dneska to rozhodně nebude." Vyplázl na něj jazyk.
"No tak jak myslíš, budu si to pamatovat. Tak se měj, já si tě zase najdu." Vtiskl mu letmý polibek na rty a už se řítil pryč.
Minseok ještě dlouho stál ve dveřích a nebyl schopný se pohnout, až když mu začala být zima vyšel do třetího patra do svého bytu. Na rtech stále cítil Luhanův letmý polibek.
Toho dne už nedokázal myslet na nic jiného než na Luhana. Bylo to zvláštní, ale nevadilo mu to. Proč mu to sakra nevadilo?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama